Průhonický park

Park o rozloze 250 ha, který založil hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca v 19. století. Najdeme tu přes 1600 domácích i cizokrajných dřevin a něco kolem 8000 kusů rododendrodů. Takže na jaře, když to všechno kvete, tak je to tu extra pohádkové.

K vidění je tu ale hromada kytiček (panička všechno sleduje a fotí, mě tohle moc nezajímá). Hned na konci zimy tu jsou k vidění čemeřice, petrklíče, sněženky. Potom na jaře louky narcisů a šafránů, bramboříky a prvosenky. 

A v létě spoustu běžných rostlinek, které rostou v lesích a na loukách. Možná ne úplně tradiční jsou dračíky, náprstníky nebo chrpy.

Panička tu sbírá lesní jahůdky - hele ty jsou ale tak moc dobrý..

Park je taky důležitým útočištěm všech organismů v této krajině. My tu potkáváme pravidelně kačenky, občas srnky, volavky. V létě taky slepýše a užovky - to pak panička nechce jít dál. A taky jsme tu jednou viděly čápa černého. Jo a nutrie a tunu jejich výrazně menších příbuzných - myši všeho druhu (ty teda moc ráda lovim, ale paničce se to moc nelíbí).

Ale samozřejmě, stejně jako všude jinde, my to tu máme nejradši na podzim. Rododendrony a azalky tu. mají famózní, ale těch listnatých stromů, které se na podzim vybarví, těch tu je snad nekonečno. Je to tu pak žlutý, naprosto dokonale žluťoučký, červený a krásný.

Když napadne sníh, zima je tu krásná, pohádková. Výhodu to má, že je tu méně lidí - se jim nedivím, já taky zimu ráda nemám. Ale zase tady jsou cestičky udržované, tak tam v zimě můžu lítat kolem paničky a doma se pak zachumlám do deky. A když sníh není? Tak já stejně musím mít mikinu a aspoň mě nestudí packy.

Já sem s paničkou chodím už od mala. Takže to tu znám dobře jako svoje tlapky. Náš okruh je přibližně 7 km dlouhý a trvá nám kolem dvou hodin (musím všude čuchat, je to tu samá "pesemeska" a taky občas prima klacík, který mě baví kousat a lítat s nim, aby si mě panička všimla a začala se smát). Ten náš okruh, ten jde různě upravit, abychom nechodily pořád tou stejnou trasou, takže i to je hrozně super, protože potkáme aspoň jiné čtyřnožce (nebo jak říká panička, nepotkáme vůbec nikoho a je tam naprostý klid). 

Dneska jsme třeba potkaly tři srnky a jednoho srnečka. Panička kouká do země, o něčem přemýšlí a ti čtyři nám přeběhli přes cestu a ukázali jenom ty jejich bílé prdky z lesa (to kdyby někdo čekal fotku srnek, která nebude). Jo a taky už začíná jaro nebo co..už kvetou petrklíče.. 

Autor článku
Lívia Birčáková